Kdo je kdo

Lenka:

Neúnavná hubitelka much, která se každé parné letní dopoledne vrhá do místnosti ozbrojena sprejem a za řevu "chcípněte!" rozprašuje smrtonosné plyny. Jejím parádním a zcela jedinečným číslem je vražda mouchy dlaní. Vypadá to asi tak, že všichni v klidu sedíme a odpočíváme, náhle se Lenka vymrští jako pardál, všichni zaječí úlekem, ale Lenka hrdinně překonává rekordním trojskokem několik metrů a nešťastný hmyzák se loučí se životem.

Lenka je schopna přijet pro vás pozdě večer v mínus deseti stupních 50 kilometrů po zledovatělé silnici, když vám ujede autobus. Znám jenom jedinou osobu, která bez mrknutí oka přejde ztrátu oblíbeného předmětu slovy "je to jenom věc" a která vám šlechetně zapůjčí půlku šatníku včetně své unikátní vojenské bundy neurčitého brčálového zbarvení, která je údajně impregnovaná, ale promoká stejně jako by nebyla (vlastní zkušenost, poznamenala Míša).

Přesto pozor na občasné adrenalinové záchvaty. Nejlepším způsobem, jak Lenku přivést do varu, je pohodit sedlo do bláta, ponechat zachlupacené hřbílko tak, že se žíně táhnout pět metrů za ním, vytvořit pokročilý stav rozkladu v šatně a promíchat páry gumáků a podobně. Nedávno se v baru objevilo následující něžné doporučení: "Kdo si po sobě neumyje hrníček, tomu vlastnoručně urazím hlavu a urvu ruce!" Od vystavení této laskavé pobídky se naše kuchyňka vyznačuje vzorným pořádkem.

Zcela fascinující je Lenčin způsob vaření, kdy Lenka málem poslepu nabere hrst toho či onoho a se bohorovným klidem a uklidňujícími slovy "přiměřeně, přiměřeně" sháže a smíchá dohromady ty nejchutnější kombinace. Můžu potvrdit, že božské krmě z její dílny chutnají úžasně!!

Peťa:

V posledních letech nás bohužel postihlo to neštěstí, že Peťa studuje na univerzitě kdesi v Tramtárii, pročež nás neobšťastňuje svou přítomností tak často, jak bychom si přáli. A když už se v čas sváteční zjeví, obveseluje nás (nebo dovádí k zuřivosti, jak koho) svým prazvláštním valašsko-jihočešským nářečím. Už jste někdy slyšeli výrok "Tož, je to dobrý." nebo "Tož šak je pěknej." ???

Jinak Petiným největším atributem do života, na kterém by mohla vystavět i lecjaké cirkusové číslo, je jízda na krku koně. Probíhá to tak, že Peťa se sebevědomě blíží k překážce, při skoku, který byl zřejmě větší než její očekávání, se katapultuje za ohromeného výkřiku diváků na krk koně, mezitím co všichni shánějí matrace, náplasti a obinadla, Peťa se statečně drží, ani nehlesne. Pokud chce své představení ještě vygradovat, před zraky vyděšeného publika se pověsí za koleno a když už se s ní všichni v duchu loučíme, zázračně se vznese zpátky do sedla. Obvykle zvládne přecválat nebo překlusat celou jízdárnu.

Nika:

Blíží se uragán? Řítí se větrná smršť? Nedejte se mýlit - uši rvoucí křik, jekot a hřmot způsobuje přibíhající Nika! Tato velmi činorodá slečna vás prostě zahrne neúnavným vodopádem své výřečnosti.

Kromě toho, že máme co dělat s vynikající jezdkyní, má také nesporné taneční a spisovatelské vlohy, neb v našem kraji proslula coby autorka slavné prózy "Naše prasa" a básně "Můj budoucí manžel".

Občas se vydává za dobrovolnou hasičku, ale nevěřte jí, byla jsem svědkem scény, kdy jí vyklouzla hadice a tato plným proudem zmáčela ubohou nic netušící poblíž stojící oběť, jakož i samotnou pištící Niku při záchranném manévru. (Niko, doufám, že oceňuješ, že jsem nenapsala nic o tom, jak Ti spadly gatě!)

Jana:

Uvidíte-li naši Janču Kravalovou, správkyni stránek, venku v pyžamu, jak venčí psa, tak vězte, že vás zrak nešálí. Zmíněná totiž zaprodala svoji duši ďábelské matematice, opustila své zdravě růžolící přátele a s pobledlými tvářemi se jala krutě pokořit neporazitelnou saň programování na Karlovu universitu. A zatímco zatvrzele tvrdí, že zkoušky skládá v potu tváře a v krvi rozedřených prstů z klávesnice, my víme, jak to s tím jejím "propadáním" vypadá! Nyní neustále přemýšlí nad nějakým zapeklitým problémem z matematické analýzy, takže je klidně schopná přeslechnout váš dotaz na neumyté nádobí.

Tichá a zdánlivě psychicky vyrovnaná Janča proslula svým PP (pedagogické působení na problémové typy z našich táborů). Nezoufejte však z její odporné slušnosti, pod vlivem Hada-Lucky a dravě divokých (neřku-li nezvladatelných) táborníků se její slovník mění k nepoznání. (Ano Jani, skutečně zmiňuji tvoji památnou větu u oběda, kdy všem spolustolovníkům tak zaskočilo, že se málem svým soustem udusili.)

Míša:

Skvělá kamarádka a především jeden z nejlepších jezdců u nás. Neoddává se pouze radosti z jízdy (jemně vyjádřeno "nevozí se"), ale dokáže si poradit i se vzpurníky. Zřejmě vlastní nějaký zvláštní smysl a dokáže neomylně rozeznat, kdy se ji kůň pokouší tahat za nos a kdy má vážný problém.

Míšu znáte jako autora doprovodných obrázků na tomto webu, každoročně nám vyrábí krásné kalendáře a obrázky, jednoduše, její malířské nadání hanebně využíváme, jak se dá :o))

V poslední době se Míša ve zvýšené míře střetává s rozvernou Uhlicí, díky čemuž nás bohatě zásobí bonboniérami (kdo ještě neseznal, jak to u nás chodí, pak za každé nedobrovolné setkání s matičkou zemí se nosí sladkosti). Při posledním katapultu se Míša pokusila coby chudý student ušetřit a dopadnout na nohy, jenže Uhlice ji prokoukla a pomstila se aspoň tak, že nešťastnici Míši pořádně ťápla na nohu a způsobila jí otok rozměrů sloní nohy.

Eliška:

Eliška vypadá přesně jako princezna z pohádky Princezna ze mlýna a co čert nechtěl, dokonce se tak i jmenuje, takže pokud ji znáte a oslovujete "naša Eeeeeliška", jste na správné adrese. Tato jemná, křehká, ba přímo éterická bytost nadpozemského půvabu si u dětí na táborech obvykle vydobude bezmeznou úctu, poněvadž mnohé ji skutečně pokládají za pohádkovou bytost. Při velmi silných větru pořádáme záchytné akce, aby nám spanilou Elišku neodvála vichřice. Lenka radí: do každé kapsy jeden kámen!!!

Ostatní:

V posledních měsících zažívá naše stáj nebývalý nárůst zájmu o jezdecký sport. V současné době čítá jezdecký klub v Lipině asi 35 členů.

Věčně vysmátá Adéla v nezaměnitelné modré mikině Azuritek a její nerozlučné kamarádky Anička a Verča tvoří ještě s Nikou parádní čtverku. Dlouhán Pája vysedává na koni jako německý turista, ochotný Tom proslul coby vlastník legendární Tomovy metly, Kája, Klára, Dita, Verča a samozřejmě ukecaný Marek, to jsou jenom někteří nezapomenutelní jedinci, kteří dohromady tvoří zběsilý živel.